Týden s Peugeot RCZ R – den 3.

Dnes se dozvíte to nejdůležitější – jak se RCZ R chová při rychlé jízdě, jakou zpětnou vazbou působí na řidiče a zdali si zaslouží označení sportovní vůz.

Minule jsem zmínil, že se vůz chlubí nápisy Peugeot Sport, otázka je, zdali oprávněně. V dnešní době marketingová oddělení automobilek využívají každé příležitosti „označkovat“ sériový vůz logy či nápisy továrního závodního týmu. Peugeot mě sice po otočení klíčku v zapalování a následné jízdě zrovna nepotěšil svým zvukem motoru, zato řízením a chodem pedálů ano. „Tohle že stojí na základech modelu 308?!“, pomyslel jsem si. RCZ R nemá s 308 nic společného, co se týče jízdního projevu. A to zatím nemluvím o síle motoru.

Auto sedí a zatáčí jedna radost. Jistě se najde dost těch, kteří budou tvrdit, že řízení je přeposilované, ale ruku na srdce – u kterého současného automobilu není. U Radicalu, Caterhamu či snad Lotusu? Já se bavím o Peugeotu. Stejný případ jsou ty pedály. I u nich jsem se obával, že budou měkké. Jsem rád, že má očekávání v tomto směru nebyla naplněna. Přiznám se, že z toho jsem měl velké obavy. Před testem jsem nepohyboval o síle motoru, vždyť má 270 koní a 330 Nm. Otazník ale visel na tím, jak se bude RCZ R řídit. Odpověď – moc dobře.

Podobně milé zjištění se týká i podvozku. Řada výrobců nabízí své sportovní modely se zbytečně tvrdým podvozkem. Možná se řídí heslem, že tvrdé = sportovní. Bohužel to tak není. Prahu jsem s RCZ R „přehopsal“ v relativním pohodlí. Dlažební kostky si auto nechá líbit, s příčnými nerovnostmi je to už horší. Na hladkém asfaltu se auto cítí jako ryba ve vodě.

Vjíždím na okresní silničku s novým asfaltem. Tenhle úsek se krásně klikatí lesem a je na něm minimální provoz. Těším se jak malý kluk. Na dlouhé rovince pouštím uzdu všem 270 koním, abych ji následně přitáhl pomocí brzd. V tomto směru není vozu co vytknout. Motor točí v maximu 6000 ot./min, zátah je plynulý od nejnižších otáček, ale nad 3500 ot./min. začne táhnout jako stádo volů. Turbo efekt? Kdepak, to jen v těch třech a půl se turbo naplno roztočí a motor vám dá pocítit všechnu svoji sílu. Brzdy se příjemně dávkují a FAKT brzdí. Krátké převody vyžadují časté řazení. Motor má sice dostatek síly na všechny rychlostní stupně, ale pokud jedete po silnici jako je tato a chcete si to užít, tak se budete snažit držet otáčky právě nad hranicí 3500, což znamená, že budete často (a rádi) řadit. Odstupňování převodovky se ke sportovnímu charakteru vozidla výborně hodí, jen chod řadicí prozrazuje „francouzský“ původ. Když jedete normálně, je vše v pohodě, ale při opravdu ostré jízdě se chod páky občas zadrhává. Řekl jsem, že podvozek není zbytečně tvrdý, ale jak se to projevuje? V zatáčkách cítíte mírné náklony karosérie, když přijde nějaká nerovnost, tak jí tlumiče pohltí. Auto díky tomu neodskočí a drží stopu. Osobně to vidím následovně – výrobce auto neladil na závodní okruh, nýbrž na běžné používání, ale s tím, že auto musí jednak zvládat svůj velký výkon, a také musí umět potěšit řidiče i mimo dálnice.

Na této silnici, o které mluvím, jsem pocítil další důležitý prvek – mechanický samosvorný diferenciál. Kdyby jej vůz neměl, tak je celý ten výkon jen tabulkovou hodnotou, která v reálném světě nemá valný význam. Na dálnici to nepoznáte, ale v zatáčkách a ještě ideálně v zatáčkách do kopce je cítit jak vás „táhnou“ obě přední kola. Je to až zábavné, jak výkon umí zatahat za volant. Tohle prostě silně předokolky dělají. Ani jsem nemusel vypínat ESP, při výjezdu ze zatáčky jsem prostě sešlápl plynový pedál, přední kola se poprala s výkonem (obě dvě, díky samosvoru pochopitelně) a auto akcelerovalo. Když toho plynu bylo trochu moc, tak ESP s citem stabilizovalo situaci, ale na zrychlení to jakoby nemělo vliv.

To, jak se RCZ R předvedlo, mě utvrdilo v pocitu, že Peugeot Sport se na vývoji tohoto modelu přece jen podílel a dal si s ním trochu práce, takže ta loga má zde zaslouženě. Jen s tím výfukem se nemuseli v Peugeotu držet tolik při zemi.

Příště se budu zabývat tím, jestli se RCZ R hodí na každodenní používání.